Je krásné probouzet se vedle ženy milující
a snídat žhavé doteky…
Já chtěl se smát s Tebou navěky
a líbat touhu ze Tvých zrůžovělých lící!
Však Život Mrcha vystavil nám stopku
a Tvé nenávistné Ne, ne, ne né!
vraždí touhy nesplněné
a vedle Tebe vytesal mi mnišskou celibátní kobku!
Ach, Lásko, Lásko, já vzýval jsem Tě coby Boha
a Ty sis klidně – mírnyx týrnyx – vzala roha
a nechala nás smutku na pospas
a žádné dotyky, pohlazení, touha,
jen hádky pro nic za nic a noc prázdná, dlouhá
dnes a nočně zas a zas…
Před smrtí chrání mne jen Zojčin láskyplný kamínek
a hrst krásných, zamlžených, zaprášených vzpomínek…