věnováno Karlu Krylovi, Péťovi Černému a jeho příteli kaktusu
Pod Homolkou v Berouně v rockovým klubu
sedíme, plkáme, nesušíme hubu.
S přáteli posedět najít si chvíli,
když kolem život jde a čas kamsi pílí
i servírka s pivama lítá tu poklusem…
Od dveří míří k nám Černý Petr s kaktusem!
Kaktusa přítele nosí na procházku,
když chodí do klubu splnit si docházku.
V krbu si praskají březová polena,
nám už ňák neslouží hlavy a kolena.
Od rána cucáme přiřízlou mulatku
– líp, než se potácet, je sedět na zadku!
Plácáme nesmysly v oblacích dýmu,
dnes tady vyléčím zastydlou rýmu.
Studený pivo a vůně trávy,
čučíme do ohně zpitý jak členové kocourkovské samosprávy.
Nejistý pohyby, za řevu metálu
nosíme polena skrz okno do sálu,
abychom nezmrzli jak v lese pařez,
je přece březen, tak za kamna zalez!
Ňák už pít odmítá těhotnej Miloš.
„Lej pivo do hlavy! Pod kotel přilož!“
Gambáč a muzika a děvy lepé,
takhle pod Homolkou život si tepe!
Zkouření bigbíti na huby padají,
ani nám asi dnes dívky už nedají.
Nalejeme do krku předposlední pivo,
ať za vlast padneme tam, kde je živo!
prožito a napsáno někdy pozdě večer v den smrti Karla Kryla (3.3.1993)