HŘÍVA
Tvá bujná hříva,
očistný plamen
pro toho, kdo chůzí znaven
do očí Tvých se dívá!
Jsi jak ztepilá vrba jíva,
když zjara rozkvete.
Máš v sobě něhu hříběte,
jak skřivánek když zpívá.
Jak zralá sladká slíva
jsi, děvče, k nakousnutí,
kol srdce zvláštní pnutí…
O Tobě asi snívá
Ježíšek, jenž z chlíva
zahlédne svoji kometu.
Věřím, že právě pro mne tu
je Tvá planoucí hříva.