ACH MÁ MILÁ, PROBUZENÁ
ze zimního spánku vcházejícím jarem,
jak nádobí ošplouchnuté bublinatým Jarem
z Tvých očí září Žena!
A voníš … voníš jako po citrónech,
hebká jsi jako jelenice
a nežli Slunce svítíš více…
Ta vůně, hebkost mi rvou dech
z jarem rozdýchaných plic!
Já nechci, aby se Ti zdálo,
že chci jen trošku, jenom málo
– já chci všechno! Mnohem víc,
než je možná zdrávo.
Máš na to přece právo!