DVOJE STOPY

„Kdo mě po celý život provázel? Bože, fakt to ty?!“
„Ano, chlapče, to, co tu vidíš, jsou moje šlápoty…
Šel jsem vedle tebe, a když jsi občas nemoh dál,
tak jsem tě s láskou trochu podpíral!“
 
„No jo, ale tady a tady, vidíš, druhé stopy mizí,
jako bych najednou byl ti cizí,
vždycky v té nejtěžší chvíli tvé stopy mě opustily!
Chceš tvrdit, že je deště smyly?!“
 
„Kéž by ses nejdřív, hochu, pořádně podíval,
než bys mi hloupě a zbytečně tady lál!
 
Vážně si myslíš, že utekl jsem, když upad jsi a byl dole?“
Bůh si jen povzdechl a skoro šeptem hlesl:
„V těchhle těžkých chvílích, jsem tě, vole,
do náruče vzal a ty kousky, kde druhé stopy chybí, jsem tě poponesl!“
 
***
 
Tak i mne právě teď nese Bůh v náručí,
když padám na hubu a nohy mi neslouží,
těžko si človíček sám sobě poručí,
když zpod okapu hrabe se do louží,
 
když chybí ti láska, něha, pohlazení
a tma v tvé hlavě vzmáhá se i v době denní,
když člověk nejbližší prorazil zezadu nepevný tvůj kryt
a tobě se ani nechce zvednout, zvednout se a dál zas jít!
 
Ale snad proto přichází občas pád,
aby člověk zjistil, že má ještě sílu vstát!

 

Share Button
Záložka pro permanentní odkaz.

2 reakce na DVOJE STOPY

  1. Zuzka Pchálková říká:

    Dík za tuhle báseň. Dovolila jsem si ji okopírovat a poslat své mamince, která ji potřebuje. Děkuji! Tak promiň, že jsem nejdřív nepožádala. Za to můžeš napsat – jak jsem se stal z lásky zlodějem. Zuzka

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *