JE TO SNAD HŘÍCH MÍT TĚ RÁD?

 Je to snad hřích, mít Tě rád,
když se mi o Tobě při bdění zdává?
Jsi chvíli nedobytný hrad
a chvilku žhavá láva…
 
V časech, kdy jsem se narodil,
makalo se i v sobotu
a mnohem méně chvil
zbývalo lidem k životu
 
a přesto se tančilo a žilo
a z oken se ozýval veselý zpěv
a dlouho se vydělávalo i propíjelo kilo
a místo koruny hvězdičku nosil tříocasý lev.
 
A těch pár aut, co městem projelo,
dalo se spočítat na prstech ruky…
Na polích vyrostlo to, co se zaselo,
a krávy měly – podrž se! – už tehdy čtyři struky.
 
Je to hřích mít Tě rád,
když moh bych být Tvým tátou?
V tom věčném mumraji dávat a brát
vídám Tě rád celou rozesmátou!
Share Button
Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *