BÝT ŽEBRÁK

 

BÝT ŽEBRÁK…

 

Být žebrák u chrámových dveří…

Nic nemít – jenom … jenom čas,

jejž zrnka písku neúprosně měří,

a velkou víru – víru v nás!

 

V nás lidi – v něho, v tebe, v sebe –

a v naše lepší ega!

Lze na Zemi si postaviti nebe

jako vesmír z Lega?

 

Žebrám tu za zplundrované oceány

a ozónovou díru,

za galapážské leguány

a aspoň trošku míru

pro deštné pralesy…

… ach, faraóne Ramessi,

kdepak bys kdy vytušil,

že svážou starý dobrý Nil

přehradou jedinou?!

Nechají Egypt zahynout

bez životadárné velké vody,

co odjakživa – od přírody –

přinášela lidem chleba,

jenž kromě Lásky jen je třeba!

 

Znáš Aralské jezero či Kaspické moře?

Ta díky pýše člověka ztrácejí svou vodu…

Svět je starý schnoucí ořech…

Kdo napraví tu neslýchanou škodu?

 

Tisíce tun ropy krademe ze země…

Dámy a pánové – jen jemně … jen jemně

si vtírejte balzám do vějířů vrásek…

Každičká kapka, každičký zásek

chystají přetrhnout poslední vlásek,

jenž nedělí od konce jenom nás,

ale i Zemi matičku.

Pro moc si polámeme vaz,

však naši malou lodičku

jsme zapomněli řídit

a řítíme se na mělčinu…

Už skály pronikají přídí…

… volají rázně po činu!

 

Jsem pouhý žebrák u dveří chrámu…

… nežebrám pro sebe – to pro starou dámu…

Dejme jí aspoň šanci,

než zemřeme v tanci

na palubě Titaniku…

Je aspoň chvilka do zániku?

 

 

 

Share Button
Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *