Ach, Ty nádherná, žárlivá, majetnická mrcho,
kam jsem to jenom oči dal,
že takhle bezhlavě Tebe jsem miloval…
Chceš dostat mě na krchov?
Ach, kam jsem rozum dal – ne zraky,
vždyť každý, byť jen jedinkrát Tě zřel,
sní místo práce, večeře…
A ty jak tajfun necháváš z nás vraky.
Jsi překrásná a vášnivá,
však mně teď víc už nezbývá,
než hladit se a přitom snít,
jak se noříš bytelně
do vany v mojí koupelně…
Tak aspoň než se rozední…