NASHLE, PŘÁTELÉ!
Tak už je to tady!
Tohoto světa vnady
dnes nechaly ho chladným.
Kde jsou lásky, úlety i zrady
i kopanec do brady…?
Teď konečně už snad ví,
zda Peklo je či Nebe,
další život po životě…
Mráz v boxu už ho nezazebe
a prázdno v sešmajdané botě
už nedočká se nohy…
Dnes večeří už s Bohy
některým z Vás snad milý
chlap s čistým jménem Aleš Bílý
z boží milosti inženýr stavebních věd,
jež studoval nejen těch slavných devět let,
rodičů syn, tří kluků a dcerky táta, budoucích vnoučat děd
a (než zaplane vatra)
také starší bratr bratra
už vzdálen je vezdejších běd,
ale i krásy, radostí,
jimiž nás svět pohostí.
Teď drží tajné předmostí,
než i nás čas vykostí
a vystěhuje z těl,
jež posmrtná zalije běl…
On s úsměvem do bojů šel
a někdy řval spíš nežli pěl
své úchylné bláboly.
Byl zrnkem písku v soukolí,
jež nás všechny mele…
A to je asi celé!
Tak kdo by tady bědoval?
Dnes spalme jeho tělo
a zapějme si helou,
helou, jdem dál!