POUŽITÉ OBALY VRACEJTE DO SBĚRU

 

Ač je mi víc než možná se vám zdá, tak radit sotva můžu vám,

když ve vlastním svém životě jsem utopil se sám.

Můžu jen říct:

„Je to vážně k zešílení

na sebe se mračit a toužit po pomazlení,

po nocích brečet radši a snít o tom, co už tu není.“

 

Ač je mi víc než na kolik prý vypadám, radit si vážně netroufám.

Snad můžu však včas varovat, třebaže ještě nevím sám,

kde čeká rohožka na moje boty,

kde stojí věšák na můj vybledlý kabát,

kde žije někdo, kdo bude mít starost,

když dlouho neuslyší mé kroky,

a zalije ho radost,

když vejdu do dveří

i se svými chybami a třeba i se špatnou náladou.

Kde bydlí někdo, kdo mě pohladí, až budu zase na dně,

a kdo mne bude aspoň trochu potřebovat

v tomhle století nepotřebnosti!

 

Použité obaly vracejte do sběru!

 

Neotvírejte násilím!

 

Nevhazujte prázdné nádobky do ohně!

(Mohly by vybouchnout a nadělat hodně škody.

A možná i někomu ublížit.)

 

A možná,

že nejsou tak úplně prázdné, jak se zdají –

vždyť duše prý váží pouhých jednadvacet gramů!