TY ŠŤASTNÝ CHUDÝ, NA TVŮJ VETCHÝ PLÁŠŤ

usedá hvězdný prach a padá zlatý déšť,

ač hlad je věrný brach, říkáš si: „Vem to nešť,

já touhou po věcech neplanu nijak zvlášť.“

Za peníze koupíš skoro všecko!

Pro mě víc než všecko je právě to skoro…

… nejdeš-li ke mně, půjdu k tobě, horo!

Jsem rád, že snít umím a žasnout jako děcko…

Je štěstí v zatopeném lomu pozorovat raky,

na podzim se syny chodit pouštět draky

a – věřte – pro mne je ta správná noblesa

nemuset nosit kvádra, kravaty a klobouky,

smět zalehnout si do louky

a na život jít od lesa.