EGYPŤAN SINUHET
Mám přátel pár i přítelkyň
a dva syny – tak proč ten splín?
Proč stále se tu potýkám
s pocitem, že jsem jaksi sám?!
Já nemohu se občas smát,
ač je kolem dobrá nálada.
A tehdy musím nasávat!
Tyhle úlety mám odmlada…
Tedy opravuji – vlastně nejsem sám –
jen jakési sklo mě od okolí dělí!
Už! Už se k jádru dostávám:
„Ne, nejsem sám – jsem osamělý!“
Tak s kolem, kytarou a řadou knih
přežívám jak v kobce asketický mnich
a moje kytky nemaj se mnou práci snadnou –
podle mých nálad kvetou, množí se i vadnou…
„Jsem skála! Jsem ostrov …“ hřímá na mě z desky.
Tohleto napsal pan Simon hezky:
„… skálu nic nebolí a ostrovy nepláčou…“
A ani z Nuseláku na dlažbu neskáčou!
Občas se podvolím mámení Múz,
pak vezmu kytaru a brečím blues…
A dneska shůry kdos řekl mi: „Pošetilý pěvče,
přestaň se litovat a sbal si děvče!“
To se mu řekne: „Nabal si dívku!“
Je to snad snadný jak vyvést kozu z chlívku?
Jasně že dokola točí se Svět –
nachlup stejné problémy měl už můj děd,
možná ho znáte – říkali mu Sinuhet…