RANNÍ ČAJ

 

Můj ranní čaj má stejnou barvu

jako má ranní moč a asi tak i chutná.

Příště ho zkusím vymáčet z ponožek,

třeba to rozjasní má rána smutná

a zima nevlídná přestane soužit,

má duše neklidná nebude toužit

po ránech hřejivých,

po ránech s Tebou.

Ji nezahřeje líh

a ruce zebou,

když k Tobě nemohu,

Lásko, se přitulit,

dát nohu přes nohu…

Půjdu se vybulit,

když není pro koho

postele stlát

a mou hruď nebohou

nemá kdo hřát.

 

Můj ranní čaj má stejnou barvu

jako má ranní moč a voní jako mé děravé ponožky.

Z ponožek už ho radši nikdy dělat nebudu.