PRVNÍ JARNÍ JÍZDA NA KOLE

Sluníčko vytáhlo zlacenou fujaru,

výhybku hodilo od zimy ku jaru,

skřivánek písničku notuje bujarů …

 

Hupnul jsem na kolo, roztočil pedály,

konec jen snění je o cestě do dáli,

cpaní se za pecí buchtama, frgály …

 

Teď trochu přidám – jenom tak jemně,

kochám se, broukám si, nádherně je mně,

kolem se probouzí matička Země,

sluníčko pálí, pot teče ze mě …

 

Tak ještě k támhleté skupince stromů

a tam to otočím, ohnu to domů

zas druhou stranou – okolo lomů …

 

A vedle po poli běží dva srnci –

Au! Au! Au! Drnc, drnc drnc, drnci a drnci,

motám se po cestě jak nudle v hrnci …

 

V silnici po zimě jsou pěkný díry,

moc mi teď nechybělo a brali mi míry –

už jsem moh škvařit se v kotlíku síry …

 

Ale snad lepší by bylo mi v Pekle,

nohy mi vytuhly, cítím se ňák lekle

a pot už mi zatek snad i pod fusekle …

 

A nějak nemůžu dosednout na hýždě!

Teď můžu předjíždět

leda tak hlemýždě!

 

A tak to zkouším vestoje

a za chroptění orloje

nevzdávám to bez boje.

 

Nakonec kolo radši

po kraji cesty tlačím

a i tak těm hlemýžďům

celkem slušně stačím …