PŘEMYSLŮV SEN
D
Nahoru a dolů jdu brázdou sem a tam,
D7
se svým párem volů ořu – nikam nechvátám.
G
Nahoru a dolů brázdu k brázdě pluhem
D
se svým párem volů a zatím v dáli luhem
A7
za bujným bílým ořem poslové jdou, jdou, jdou
G G7 D
hledat kdesi muže pro kněžnu svou – jasnozřivou.
Nahoru a dolů, v ruce proutek z lísky,
už řeči kolem stolů vedou drbny z naší vísky…
Nahoru a dolů, ořu si své štěstí
se svým párem volů a zatím cestou klestím
za bujným bílým ořem poslové jdou, jdou, jdou
vyzvednouti muže pro kněžnu svou – jasnozřivou,
G
jenž cenu potu zná a tvořit chce, ne bourat,
D
umí o chleba se rvát, nenechá sebou orat
A7 G G7 D
ni ženou ani muži. „Toť oráč Přemysl – toť Kníže váš.“
D D7 G D A7 G D A7
D D7
Nuž ať je po tvém, drahá kněžno moje, nemohu odmítnout tvou panskou volbu,
G D
lýkové střevíce očistím od hnoje, spíš bych ti ve stájích měl dělat štolbu,
A G
vždyť já jsem ve škole nedokončil kvintu, chceš stavět vytrvalce do závodu v sprintu!
A7 G D A7
D
Však kdo ti právo dal zkazit mi život
D7
jen díky tomu, že párkrát jsem s tebou spal?
G
Vydržet musím víc než kamenné zdivo,
D D7
i vlastních dětí abych se teď bál!
A7
Nechtěl jsem zabíjet a s lidmi orat,
G
svědomí opíjet, na srdci korat,
A7
nahoru či dolů ukazovat palcem,
G A7 G D
já uměl s volama… Osudů tkalcem já nikdy nechtěl jsem být.
A7 G A7 D
Do svojí osnovy pod tlakem vetkávat cizí nit.
D D7 G D A7 G D A7
D
Kdys u svých volů žil jsem si šťastně
D7
teď za hradbou z kolů občas snívám slastně:
A7 G D A7
D
Jak nahoru a dolů jdu brázdou sem a tam,
D7 G A7 G G7 D
jen svým párem volů ořu, vesele pískám si :/a nikam, nikam, nikam nechvátám…/: