My jsme dali životy, ty dej lásku zas!
Lásku k lidem, rodné zemi…
Teď v mysli nápis mění se mi
v tenhle divnej prázdnej čas:
My jsme dali lásku, ty dej život zas!
Tak, jako my jsme dali kdysi,
nenech tu prosím roztahovat krysy
a pozvedni už zbraň a hlas!
Odkaz braň a dědictví svých předků!
Nečum jen, kde je co k snědku
a co vynáší víc!
I my jsme chtěli žít a ne zbytečně padnout,
za štěstím nechodí se cestou snadnou,
tak nebezpečí hrdou nastav líc
a braň svou zemi pro své děti!
Dva bratři tvého dědy padli s námi přesně před stoletím…
Včera cestou na kole do práce jsem jel kolem památníčku padlým z 1. světové války, na němž kromě jmen padlých stojí nápis: My jsme dali životy, ty dej lásku zas.
Jsme my ještě ale vůbec schopni dávat lásku? A byli bychom ještě schopni nasadit pro lásku a budoucnost svých potomků své životy? Pokud ne, tak už nás nic nezachrání…