PEKELNÉ ZVONY

Výbuchy granátů jak zvony pekelné začaly hřmít
a v lázni krvavé za jejich dunění pro suchý z nosu jdeme se bít.
Když pak ryk bojový slábl, až ztich,
odněkud z nebe zněl pekelný potlesk a smích.
 
To mistr Satanáš a s ním pan Bůh,
Budha i Perun, Zeus i Svatý Duch,
tímhletím divadlem už věky se baví,
však herci hrají o život – kus derniéru slaví.
 
Blíž a blíž tloukly ty pekelné zvony,
sám Ďábel vystoupil z kouřové clony,
vojáci bez nohou bolestí vyjí
a pánové na burzách tloustnou a tyjí
 
z tohohle vraždění, zničené Země…
Maličká dušička je kdesi ve mně
a mám chuť zahodit kouřící kvér.
Lépe se narodit! Není to fér!
 
Jen mistr Satanáš a s ním pan Bůh,
Budha i Perun, Zeus i Svatý Duch,
tímhletím divadlem už věky se baví,
však herci hrají o život – kus derniéru slaví.
 
Když střeva lezou ven, ztratil jsi nohu,
jedno je k jakému modlíš se bohu,
zda vzýváš Alláha, Budhu či Krista…
Všechny nás podvedli – To věc je jistá! –
 
páni, co v projevech hrdinstvím srší,
ze rtů jim kanou statečné řeči,
na jejich pomnících mrtví se vrší…
Zmítám se jak náš Svět v smrtelné křeči.
 
Jen mistr Satanáš a s ním pan Bůh,
Budha i Perun, Zeus i Svatý Duch,
tímhletím divadlem už věky se baví,
však herci hrají o život – kus derniéru slaví.
 
Teď z dálky slyším jasný zvon,
už nedočkám se rozuzlení,
pryč odváží mě modrý slon…
Byl člověk tu a už tu není.
Share Button
Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *