NE AŽ TAK NĚMÁ VÝČITKA

Kdysi mi přítel zavolal:

„Prosím tě, přijeď! Přijeď – ach –

všechno se hroutí, všechno jsem povoral,

jsem nějak na dně, ve sračkách!“

.

A já – ve snech to vídám zas a zas –

řekl jsem: „Nezlob se, teď nemám čas!

Víš – práce a peníze a děti…“ Ach, neprospané noci!

Já jsem tu prosbu zamluvil – nechal ho bez pomoci!

.

Naštěstí sílu má – léta už ho znám –

a tak se z té žumpy dostal sám…

Dneska už vím, že za trest mi tenkrát rupla záda,

vždyť na holičkách nechal jsem zoufalého kamaráda!

.

Dnes bych šel hned nejrychlejší koně sedlat,

s větrem v zádech letět chtěl bych jako blesk,

i kdybych snad nemoh nic jinýho dělat,

než mu otřít slzy a zapít s ním stesk!

Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *