Vše bylo řečeno, vše bylo popsáno, všecičko vytištěno,
veškerá moudrost světa sype se z regálů knihoven
a já ti stejně nerozumím, ženo,
každým svým slovem, každičkou větou šlapu víc do
bláta – varovali mě marně maminka i táta,
.
ať příliš nepropadám romantice pohádek a knih,
že život má podstatně odlišný kalibr,
rozpálené čelo ochladí ti sníh
a splašky z kanálů čistou vodu kalí – br!
.
Mírnila mě mamka v listopadu osmdesát devět,
když jsem měl od cinkání klíči odrbané dlaně
a cítil se nadšením silný jako medvěd:
„To si páni své hry hrají a ty budeš makat a odvádět jim daně!
.
Můžeš s nimi výt a za drobky od stolu dělat jim poskoka,
ale k tomu jsem tě nekojila, v náručí nechovala!
A ukáže se – možná ne do dne a do roka,
odkud a kam celá ta slavná Sametová opravdu směřovala…„
.
Moje maminka by měla 29.1. narozeniny. Určitě má tam nahoře radost, že je tady pořád se mnou. Škoda, že jsem jí častěji neříkal, dokud to šlo: „Maminko, mám Tě rád.“ Ale myslím si, že to i tak věděla…