NA VÝCHOD OD RÁJE
Poběžte, víly, honem sem,
když slunce zřít lze náznak,
Já vaší družku pod lesem
do rosy položil jsem na znak…
Mateřídouškou voní a kopretinou
a šeptá: „Tak už si mě vem!“
zčervenalá domnělou svou vinou,
když v zubech svírá sukně lem…
Tak všechny víly honem sem,
jsem do družky vaší blázen!
A slunce, co sotva vyšlo nad lesem,
zardělé studem spadlo na zem…