MARIENCE 12.8. 1998

Tvůj úsměv – to je něžný sonet,

jejž nenapíše žádná druhá!

V Tvých očích září ranní duha,

již maloval snad sám pan Monnet.

 

Atakuješ nekonečna,

ač tváříš se vždy tolik skromně.

V odlescích Tvá záře otírá se o mně!

Jsi jak beruška sedmitečná,

 

jež Slunci jen se klaně

z mé touhou natažené dlaně

„Do nebíčka? Do peklíčka?“

 

dnes v konci dvacátého století

bez varování odletí…

Pak místo Slunce zbývá chabá svíčka!

Share Button
Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *