MARIENCE 12.8. 1998

Tvůj úsměv – to je něžný sonet,

jejž nenapíše žádná druhá!

V Tvých očích září ranní duha,

již maloval snad sám pan Monnet.

Atakuješ nekonečna,

ač tváříš se vždy tolik skromně.

V odlescích Tvá záře otírá se o mně!

Jsi jak beruška sedmitečná,

jež Slunci jen se klaně

z mé touhou natažené dlaně

„Do nebíčka? Do peklíčka?“

dnes v konci dvacátého století

bez varování odletí…

Pak místo Slunce zbývá chabá svíčka!