MÁM TĚ I NEMÁM TĚ

Mám Tě i nemám Tě! Jak stavba na blátě
pevný je ten náš vztah!?
Prý všechno je jen prach!
Čeká nás zas jen krach?
 
A tak Tě mám i nemám a snad se občas hněvám,
když chybí mi Tvá láska a čas divoce práská bičem dnů a roků!
Chci kráčet po Tvém boku
další statisíce kroků!
 
Nechci Tě vlastnit, přivázat ke stolu.
Moci si zasnít a smát se pospolu,
vyrazit na lyže či jezdit na kole,
hladit Tě v negližé, položit do pole …
 
Tvůj úsměv snídat, svačit Tvou krásu,
v Tvých očích vídat jiskřičky času.
A s Tebou uléhat a s Tebou vstávat,
nechci se ulévat, chci Ti vše dávat
a taky si brát to, co mi dáš,
vždyť mám Tě rád! Tady mě máš!
 
Chybíš mi strašně, když nemáš čas,
po prsa v kašně lovím Tvůj jas
a zlaté rybičky koušou mne do zadku,
z katovské uličky klapot Tvých podpatků
uši mi drásá a hlavu plní
a ďábel jásá v pichlavém trní,
že jeho úklady vedou zas k úspěchu,
po ráně do brady lapám tu po dechu,
má duše zmírá na podivný chlad,
útroby svírá po lásce hlad…
 
Tak z kašny vylézám a běžím po sluchu,
za rohem padám přes rozšláplou ropuchu
a místo Tebe chytím jen rýmu,
pod spadlým nebem skládám rým k rýmu,
na oči nevidím, nohy mi neslouží,
tak vrážím do lidí a šlapu do louží …
 
Do chladné postele zase jdu spát,
nikdo mi nestele, nechci se prát
s životem záludným ani sám se sebou,
s batohem obludným plazím se lebedou,
 
bosý jdu bodláčím a nahý trním …
„Štípni se naháči!“ Třeba jen chrním!?
A tohle ošklivý je jenom špatnej sen,
člověk se podiví, když přijde novej den,
pod dekou zpocenou v zmuchlaným polštáři
grimasu zdrcenou úleva rozzáří…?!
 
Štípu se, co to dá, ať už se probudím,
ze sna, jenž se mi zdá, přesto se nevzbudím.
Modřina samá jsem a nic se nemění,
bez Tebe smutný den přežít je umění!
 
Poraď jak přežít den jako nežit!
 
Share Button
Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *