KONEC STARÝCH ČASŮ
To byly kdysi časy,
když my – studenti pilní –
dráždili jsme masy
jak silnice silní.
A znělo městem “Hahou!“
a znělo městem “Hola!“
když jsme táhli jitřní Prahou
cestou králů na koleje kol Černého vola…
U Kocoura Plzeň za tři devět káčy
a za třicetník housky,
za pade dvoukilová štangle tláčy
a nohavice ouzký.
Tehdy naplno jsme žili
a nebyli jsme k ochočení
a nechtěli jsme vily
v opozici z přesvědčení.
To k ránu prdlí v metru
jsme šponovali pracující,
v džínách, vytahaným svetru –
podle mnohých příživníci!
Však dneska je to obráceně –
to my do práce spěcháme
a ztrácíme tak nějak v ceně,
když vytočit se necháme
tím, jak mladí dnešní
kašlou na naše rady,
smějí se nám z našich třešní
a holky neskrývají vnady.
Proč tváříme se jako svatí,
snad závist v duši zahlodá?
Tak proberme se lidi zlatí,
vždyť život je jen náhoda!
(káča – bez káčy, tláča – bez tláčy = žena – bez ženy!)