Tak nějak plíživě ubývá adres, kam posílám novoroční přání…

Vlastně ne tak adres, jako adresátů spíš!

Vzpomínky na ně nejspíš také prohlížíš,

když Morpheus se se snem ku Tvým víčkům sklání…

S Jindrou už si nezahraji volejbal a ani na kytaru,

s Petrem už nesjedeme nikde žádnou horu,

pijí si nektar s Bohy, zpívají v nebeském sboru,

foukáním do šalmají přivádějí andělíčky k varu!

A my tu vedle důstojného lenivého zrání

vstáváme za tmy do práce a za tmy jdem ze zaměstnání,

honičku máme splatit účty všecky…

Leč vzpomínky jsou vzpomínky a život je život,

tak si i za ně ke zpívání dáme zelenou a pivo

a dál budeme prošoupávat svoje další kecky!