BAJKA O ZAJÍCI A LIŠCE

 

Zajíc a liška – dva nerozluční kamarádi –

od rána do večera denně řádí,

však dneska liška Bára nudou zívá:

„Nechci se dneska válet v ušáku!

Vymysli něco, příteli ušáku,

lenošení mi neprospívá!“

 

Zajíc jen čenich zamyšleně krčí,

předvede vlka, myslivce v smrčí…

… leč liška kňourá: „Ach, pro boží lásku,

nech už toho pitvoření!

Nijak k smíchu mi to dneska není…

… víš ty co? Pojď se vozit na ocásku!“

 

„No těprsk! Co tě to, Báro, bere zase?

Po lese chceš mě vozit na ocase?

Cožpak ti, liško, jebe?“

„No co – vozila jsem Budulínka

(Kdo ví, kde se dneska flinká?),

povozím i tebe!“

 

A jen si ušák naskočí,

už to liška pere úbočím

okolo jezevčí nory…

Ušák juchá unesen:

„To je jízda! To je sen!“

až se zelenají hory.

 

„To to frčí, tradá, tradá…!“

ale už nám soumrak padá,

už čas bude jíti spát…

Liška sotva nohy tahá,

ještě že je tu noc vlahá,

přesto se však musí smát…

 

… a povídá poťouchle:

„Tak, zajdo, zítra ráno hleď

být v devět u mostu,

hnedka jak spát půjdou vytančené víly…

A pořádně se nacpi, ať máš hodně síly…

… a místo mi připrav na chvostu… !“

 

Zajíci zamrz úsměv na pysku,

říká si: „Sakra, Matýsku,

(Tak totiž jmenoval se ušák náš.)

tady už přestává opravdu legrace –

dnešek máš zítra lišce oplácet –

jakpak to jenom uděláš?

 

Mrkve máš sice plnou spíž,

kam ale ráno Báru posadíš?

Bude mít zítřek pelyňku příchuť…

… ač budeš se snažit, seč budeš moci,

nic na tom nezměníš po probdělé noci,

vždyť ten tvůj ocásek bude jí k smíchu!“

 

Do čela ťuknul se po úporném přemýšlení:

„Hlupák je ten, kdo bez myšlení lení –

vždyť na to nemusíš být sám!“

A hnedka prackou polštář páře,

spočítal prachy štěstím celý záře:

„Už dobře vím, jak to udělám!“

 

Hned ráno zaběh do města

a už to pere k mostu cesta necesta:

„Tak už jsem tady, jen si naskoč, Báro!“

Chcete znát zajícovu fintu?

„Netřeba nikdy házet do žita flintu –

když máš malej ocas, kup si velký fáro!“