na melodii písně Jana Nedvěda Razítka
Ne vždycky hrál jsem jenom skvěle,
prohry znám, a kdybych spočítat je měl,
sčítal bych pěknou řádku dní…
Přesto si troufnu směle říct,
že výher bylo mnohem víc,
až hvizd z empairu zazní poslední…
Kdejakej turnaj nebo zápas
sem tam někdo nějak odnes
– vymknutej kotník, natrženej sval…
Tohle z nás všichni dobře znaj,
ať hrajou ligu, okres, kraj,
a přesto toho mnohej ještě nenechal…
Ač je nám čtyřicet a víc,
světu i sobě chceme říct:
“Ještě to nemíníme vzdát…”
Přes všechny bolístky a smogy
ještě stále nejsme grogy,
i když nás občas tělo zradí, troufám si říct: „Jsme stále mladí!“
Vítězství, to je pro nás droga,
na tričkách čísla, družstev loga,
dokázat sílu ducha, těla v utkáních…
To tady každej vždycky chce
a když necháš duši na place,
mládneš i přes stříbro ve skráních…
Vždycky tě někde něco píchá,
plotýnkou přiskřípnutá mícha
a v plících občas trochu schází vzduch…
Ač máme záda načnutý,
chceme být v keckách obutý,
až jednou do manšaftu pozve si nás Bůh…
Ač je nám čtyřicet a víc,
světu i sobě chceme říct:
„Ještě to nemíníme vzdát…”
Přes všechny bolístky a smogy
ještě stále nejsme grogy,
i když nás občas tělo zradí, troufám si říct: „Jsme stále mladí!“
Ne vždycky hrál jsem jenom skvěle,
prohry znám, a kdybych spočítat je chtěl,
sčítal bych nejspíš řádku dní…