Před chvílí jsem ve zpravodajské relaci Dvojky Českého rozhlasu
slyšel o zemích, kde místo slunečních paprsků či kapek deště dopadají na náměstí rakety
a místo ptáků létají vzduchem utrhané lidské údy a místo vody teče v potocích krev a místo lásky jen
bolest a hněv… A tak chlapče, seď tiše u televize, ani nedutej, boj se – a dívej se ! Až uvidíš velký záblesk
a atomový hřib, nelehej na zem s nohama k výbuchu a rukama na temeni hlavy – d í v e j s e !
Bude to naposled! Bude to to poslední, co v životě uvidíš. A tak holka,
seď tiše u rádia, ani nedutej, boj se – a poslouchej !
A až uslyšíš výbuch
a řinčení rozbitého skla,
neutíkej do žádného krytu
– p o s l o u c h e j !
Bude to naposled! Bude
to to poslední, co v životě
uslyšíš. A tu zkázu nepřivezou
jezdci z Apokalypsy, ale lidé z masa
a kostí. A krve! Páni přírody a tvorstva!? Malí,
ubozí lidé zničí celou velikou Zemi a možná i celý Vesmír!
!
T a k j e n h o u š ť,
ještě víc granátů na Aleppo,
ještě víc tanků a děl na hranice Ruska,
ještě víc bomb do letadel a obchodních domů,
ještě víc peněz na výrobu zbraní a vyzbrojování
armád, ještě víc atomových zkoušek, ještě víc
vojáků a generálů, ještě víc touhy po moci,
mamonu a nenávisti! V tom je budoucnost
lidstva a Země!? Můžeme se tomu nějak
bránit? A chceme se vůbec bránit?
! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ?
!