V HLAVĚ MÁM ZMATEK PŘI SVÁTKU MATEK, VÍM TOTIŽ HOUBY, KDY MAJ SVÁTEK ŠROUBY!

Petře, Jarče, mé i ostatním maminkám

Přikládám veršů pár k okvětnímu plátku,

na chvíli tu vzpomínku sladkou,

kdy v potu se a bolesti dívka stala matkou –

ke svatých maminek k dnešnímu svátku!

S láskou´s své robátko přinesla domů

a ono Tě drželo v pozoru pláčem

a Ty jsi usnula i nad koláčem

a neslyšela ptáčky v korunách stromů.

Ten pláč zněl silněji než vytí pil,

únava a vyčerpání na rubu šťastných chvil,

když žila jsi kolikrát z posledních sil –

už jen koš fotek z té doby Ti zbyl…

Proto dnes děkují tátové květy

za nesmrtelnost v úsměvech svých dětí,

které nám ukazují, jak čas neskutečně letí…

Jen pro Tebe, maminko, ten svátek i Tvé děti světí!