BOŽÍ PRST

 

Sypu si do pusy borůvek hrst,

nad smrky hrozí mi vztyčený Boží prst,

jenž přes hor horizont výstražně tu ční

a pod ním korzují turisté tuční

na břiše foťáky, na nohách sandálky.

Kdys jejich dědové táhli tu do války,

automat na prsou, přilbu a kanady, nabubřelí, smělí,

a s Boží pomocí dobýti Svět chtěli…

 

Nač kvůli penězům dnes brát se do války?

Penízek k penízku, tak jako korálky

na konta navlíkaj zástupci Tví ostří.

Bez práce koláče a „Stolečku, prostři

se pro naše poslance!“

Zadarmo do břicha a ještě do rance

něco si přibalí panáků banda:

„Tak se směj, občane! Vždyť je to sranda!

Že bereme za měsíc víc než ty za rok?

Jsme přece nejlepší – tak máme nárok!

Vždy jenom na Tebe při práci myslíme.

Jsou to jen pomluvy, že při tom syslíme,

sháníme konexe a výhody pro sebe!“

 

Zdá se Ti, že to už křičí až do nebe

a Tvoje protesty že končí v koši?

Jsou mocí nemocní s kůží jak hroši.

V pohodě žijí ve vlastním teráriu,

prázdniny v Africe, karneval v Riu

a cesty „služební“ za Tvoje prachy,

když se jim nechce, nejdou do fachy.

A místo zákonů golf nebo ruletu,

žvaněj u bifteků v “závodním bufetu“.

 

Když mají hlasovat, dumají nad whisky,

jak nejlíp do kapsy uklidit penízky

bezmocných občanů tonoucích v naději,

že časy slušnosti znovu se vracejí.

Kdo tuhle nemocnou sebranku uzdraví,

co čluny záchranné jen pro sebe připraví

– o život plavání pro voličů davy?

Kdy Pánbů osvítí vylízaný hlavy?