BLÁZEN NA KOPCI
Johnu Lennonovi
Den po dni každý na svém kopci hnoje…
Den po dni každý na svém písečku…
Den po dni každý na svém dvorku…
Den po dni každý z nás je blíž svému prohlédnutí …
Blázne, co bys chtěl od života?
Od té malé hromádky psích hovínek?
Blázne, myslíš, že když si vylezeš na svůj strom,
zahrabeš se do svého kompostu, zabedníš se ve svém krytu,
myslíš si opravdu, že se schováš sám před sebou?
Ach, blázne! Blázne! Blázne!
Ani za pinkfloydovskou zdí na zadku Měsíce nenajdeš pihu, znamení.
Nic! Zhasnuto! Tma!
Blázne, proč ten spěch? Kam se tak ženeš?
Myslíš, že můžeš dohnat včerejší den, loňský sníh?
Blázne, bycha nedoženeš!
Ani tehdy, když mu nadjedeš ve vládním voze
s ozbrojeným doprovodem
nebo mu nadletíš prezidentskou letkou.
Stejně tě dostanou!
Stejně tě zkosí infarkt, rakovina nebo závist dřív,
než stačíš pochopit.
Blázne, pochop už konečně, že není, co chápat
a už vůbec není kam spěchat.
Nevěříš? Tak přidej!
Snaž se vypít co nejvíc piv, sníst co nejvíc knedlíků se zelím a pečenou mrtvolou,
rozbít co nejvíc aut a ovládnout co nejvíc lidí.
Den po dni každý za svým kolektivním osudem…
Den po dni každý svojí zlatou střední cestou…
Den po dni každý na své šmouhaté svědomí…
Den po dni každý z nás je blíž svému procitnutí…
Blázne, co bys chtěl od smrti?
Další hromádku?
Vyškrábej se na svůj oplocený kopec!
Zazdi se ve svém domě!
Zavrtej se do svého nedobytného krytu!
Stejně tam nebudeš sám!
Budeš tam sám se sebou!
Opravdu sám můžeš být pouze mezi lidmi…
A co takhle chobotnice na zahradě?