Já už tady dlouho nebudu!
Tak ještě tak padesát šedesát let
a až si tenhle život odbudu,
tak půjdu znovu – nejlíp hned
zkusit zas napravit to, co jsem tady splet!
Dobře si vzpomínám po letech ještě
na časy, kdy bylo mi let sotva pět,
kdy v čelistech mě nesvíraly času kleště…
Barevně kvetl tehdy okolo nás svět
a chlap kolem padesátky byl už pro nás kmet!
Teď na krku už s pěti křížky
připadám si pořád jako kluk,
jen na ten svět se dívám z trochu větší výšky
a datum narození je mi fuk,
když s malou dcerkou si vydáváme knížky.
Čas prý si podle pana Wericha,
by věděli od kdy do kdy a kolik za to, vymysleli lidi!
Dupot a troubení trub zbořily prý hradby Jericha
a dnešní celebrity se za pár vrásek stydí!
Je pěkné poslouchat zurčení času do ticha…
…a užívat si každičkého rána,
ať prší, mrzne nebo Slunce hřeje,
a nedělat si hlavu, kdy pohltí nás brána,
a nebrečet jen: „Je je, zle je!“
A hloupě živořit bez lásky a bez naděje…