A TO SE NASMĚJI…
Tak!
Tak Ty si myslíš, že je to takhle v pořádku?
Černé slunce umazané od mouru?
Zelená obloha bez hvězd?
Krvavá tráva bez kytek
a žluté moře bez vln?
Tak!
Tak Ty si myslíš, že to tak má být?
Škoda, žes nedával pozor při vlastivědě!
Škoda, že se nedíváš na staré filmy!
Škoda, žes nikdy neviděl staré obrazy
a věčná škoda, že nevěříš pohádkám!
Snad ještě někdy spatříš zlaté slunce nad modrým mořem!
Možná ještě někdy uvidíš stříbrné hvězdy na černém nebi!
Třeba ještě někdy ulehneš do zelené trávy
se zlatými hvězdičkami pampelišek a modrými zvonečky hořců
nebo zabloudíš v nádherném hlubokém borovém lese…
Leč hrdinové jsou v pekle
a nebe je jenom pro vyvolené,
poslední ryba smutně lapá po dechu v polovyschlém akváriu
a poslední tygr stojí vycpaný v muzeu madam Thusaudové
hned vedle Winstona Churchila,
Elvise Presleyho a Johna Lennona.
A to se nasměji,
když nestačí zničit svět před jeho koncem!
(Stanislav Jerzy Lec)