POSLEDNÍ ČECH V KRKONOŠÍCH

Když pršelo ve Vrchlabí,
muzeum jsem navštívil.
Zájem nebyl vůbec slabý,
leč jak vlk jsem v koutku vyl!

Neslyšel jsem slovo česky,
samý deutsche třesky plesky.
Duhovej pstruh, konipásek,
vzal bych na našince pásek –
radši po hospodách sedí,
do pěny poulí oči sledí!

Vymřel krkonošskej medvěd
(Co bude dál, ví snad Vševěd!)
a vycpanej v čestný kóji
poslední tu huňáč stojí...

Budeš další exponát –
z Krkonoš poslední Češka
jako symbol předvčerejška.
Němec pokochá se rád!

Vycpaní - hned vedle koše –
cedulku k nám zavěsí:
„Die Letzte Tschechen aus Krkonoše.“
Bude zníti nad lesy:
„Deutchschland, Deutschland über alles,
Čech nám do prdele zalez!“

Kde je Čech či Češka hrdá?
Stačila jen měna tvrdá!
K čemu tanky? Na co děla?
Tak se to, Adolfe, dělá!

A Santa Klaus v telce hlásá:
„Kaufen Sie tschechische zboží!
České děvy – to je krása,
české pivo – nápoj boží!“

Jen v obchodě, co mají desky,
staré knihy, staré věci,
na dveřích je nápis přeci:
Mluvíme zde také česky!