Peklo je blíž, než víš, nežli se tušit odvážíš, je mnohem blíž – ne níž, blíž než si umíš představit, Peklo je blíž než kříž, blíž než kdokoliv z nás tuší, je jako výkřik deroucí se z uší, je jako vlezlej rádiovej hit! Nebe je blíž, než víš, než … Celý článek
Pro Tebe jsem, Petro, možná jenom starší pán, z muzea slepovaný džbán, film tak trochu retro… Však proč hned mluvit o hříchu? Víš, ještě teď mě strašně mrzí každá z Tvých prolitých slzí, mám rád, když je Ti do smíchu… Asi utajit se nedá touha trochu vachrlatá: utonouti … Celý článek
„Kdo mě po celý život provázel? Bože, fakt to ty?!“ „Ano, chlapče, to, co tu vidíš, jsou moje šlápoty… Šel jsem vedle tebe, a když jsi občas nemoh dál, tak jsem tě s láskou trochu podpíral!“ „No jo, ale tady a tady, vidíš, druhé stopy mizí, jako bych najednou … Celý článek
Je to snad hřích, mít Tě rád, když se mi o Tobě při bdění zdává? Jsi chvíli nedobytný hrad a chvilku žhavá láva… V časech, kdy jsem se narodil, makalo se i v sobotu a mnohem méně chvil zbývalo lidem k životu a přesto se tančilo a žilo … Celý článek
Jsi temně rudá jahoda na záhoně za vysokým ostnatým plotem. Jsi sladká vzpomínka mé anemické paměti. Jsi sladký banán ve skleníku zavřené botanické zahrady. Jsi sladký sen mých bezesných nocí. Jsi rozechvělá struna na kytaře za nablýskanou výlohou. Jsi nevšední událost, která se ještě neudála. Jsi … Celý článek
Ač neznám její zašlou slávu, přesto mám rád Bratislavu. Pro mne má teď v přítomnosti vůni Tvojí nevinnosti. Panelové lidské chlívky schovaj se za něžné křivky Tvých fantastických nohou, po kterých vážně mohou se chlapi touhou umlátit. Proč zrovna mne máš chtít? Vyvolá ve mně oblost těch Tvých … Celý článek
Tvá jemná krása, jíž se denně klaním, víc než očím, srdci chybí volajícím dlaním… Víš, tolik podobáš se plachým laním, mlhou když kráčíš ve snu ranním… Vlníš se až nestoudně a usmíváš nevinně, když blížíš se ke mně v svém rouše Evině zralá jak hrozny den před vinobraním… Proč … Celý článek
Tvůj úsměv – to je něžný sonet, jejž nenapíše žádná druhá! V Tvých očích září ranní duha, již maloval snad sám pan Monnet. Atakuješ nekonečna, ač tváříš se vždy tolik skromně. V odlescích Tvá záře otírá se o mně! Jsi jak beruška sedmitečná, jež Slunci jen se klaně … Celý článek
VERONIKA A IVANKA Veronika a Ivanka – dva andělé, dvě víly, které mi nadělily naději a šanci, že si ještě dupnu v tanci: „Chce to jenom píli!“ Pak vnutily mi hravě při dechu stimulaci a jemných rukou tvrdou prací: „Máš to všechno v hlavě!“ „Myšlenka je … Celý článek
ANDY Při koupání užili jsme srandy se sestrou, co je žena, jak Bůh káže, taková do deště a do skrumáže, co podle hor Inků říkají jí Andy. Všichni si jí tady váží a musím přiznat – i mně bere dech měď, jež jí stéká po zádech… … … Celý článek
